Po několika debatách a zamyšleních se nad problematikou přihrávky mi nakonec zůstalo v hlavě toto:
Úkolem přihrávajícího hráče při přihrávce bagrem je vytvoření bagrové plochy. Tato plocha musí být stabilní, ovladatelná, senzitivní (hráč musí vědět, jak se mu od této plochy míč odráží).
Základem přihrávky je bagr, který je používán jak na přihrávku plachtícího podání, tak skákaného podání, tudíž základním pilířem přihrávky je technika bagru. Tato technika přímo definuje a vytváří spektrum možností, které můžeme použít při samotné přihrávce. Při špatné technice má na výběr mozek jednu vynikající možnost a tři špatné, u správné techniky vybírá mozek z tří dobrých pozitivních možností a z jedné špatné. Vyplývá z toho, že zautomatizovaná správná technika, umožňuje hráči řešit přihrávačské situace mnohem efektivněji. Správná technika, která je, jak říkají tenisté, jen jedna (i když s Nadalem jako jedničkou se o tom dá polemizovat), je dle mého vnímání bagru a přihrávky tato: Pokračování článku ...