Dlouholeté působení trenéra Zdeňka Pommera v TJ Ostrava opět ukazuje, že tento kouč umí připravit a vyburcovat tým k velkým výsledkům. Ostrava po sedmi letech vybojovala stříbrnou medaili v Chance Českém poháru žen. Sedmý tým z extraligové tabulky dokázal projít až do finále, kde nestačil pouze na KP Brno. Pro většinu hráček jde o první medaili mezi českou volejbalovou elitou.
Jak hodnotíte medailový úspěch Ostravy v Českém poháru? „Před turnajem jsem říkal, že budu velmi rád, když to „cinkne“. Myslím, že se nám povedlo holky vyhecovat a herně nabudit proti papírově silnějším soupeřům. KP Brno i Olomouc mají v týmu několik zahraničních hráček. Když se nám podařilo porazit Olymp nejtěsnějším rozdílem 3:2 a bylo jasné, že budeme přinejhorším druzí, samozřejmě jsme si říkali, že by bylo hezké překvapit a zkusit si sáhnout i na zlato. V prvním setu se nám to celkem dařilo, dobře jsme bránili blokem a čapali v poli, chyběla nám ještě větší agresivita, především na servisu. Soupeře jsme ale dostali málo pod tlak. Přesto jsme spokojení, je to pro nás a Ostravu krásný úspěch.“
I když se s Ostravou asi v rámci Final Four úplně nepočítalo jako s favoritem, přesto jste dokráčeli do finále. Co za tímto úspěchem stojí? „Ve sportu sice občas dochází k překvapením, většinou však platí, že se projeví kvalita a především sehranost, kterou tým má. Celou sezónu poctivě makáme na tom, abychom se stále zlepšovali, budovali týmovou strategii a možná při nás stálo i trochu štěstí. Tím ale nechci náš výkon žádným způsobem snižovat, celou cestu až do finále si holky odmakaly a stříbrná medaile je pro ně zaslouženou odměnou.“
Myslíte, že v utkání s Brnem rozhodly zkušenosti? Přeci jen Ostrava má poměrně mladý tým… „Nemyslím si. Brno nás zatlačilo velmi agresivním podáním a počtem složených balonů v útoku. To myslím rozhodlo. Z toho se poučíme. Všechny těžké zápasy, herní momenty, kdy odvracíme několik mečbolů, přetočíme koncovku setu, ve které prohráváme, nás posune. Získáváme tím cenné zkušenosti a máme na čem stavět, což je ohromně důležité. V Ostravě pracujeme se všemi hráčkami v týmu bez rozdílu věku. Dáváme hodně herní prostor mladým hráčkám, a přesto jsme se dostali až do finále. Aniž bych snižoval výkon Brna, všímám si spíše nedostatků na naší straně. První set byl vyrovnaný. Kdybychom v podobném tempu a nasazení pokračovali, přidali na agresivitě, lépe řešili určité herní situace, vyvarovali se některých chyb, byli disciplinovanější ve stanovené taktice, mohlo být finále o něco delší. Bohužel se nám už několikrát stalo, že neudržíme kvalitu naší hry v určitých fázích zápasu, nebo po prohraném setu. V tom se musíme zlepši a neustále na tom pracovat.“
Ostrava na medaili čekala několik let, jak moc to holky nakopne takový úspěch před play-off extraligy? „Všechna utkání v Č.P., formát Final Four, kdy hrajeme dva těžké zápasy za sebou, ale i utkání v TV, náročné cestování, spousta tréninků, hodiny rozborů u videa, to vše nás herně posune dál. Po každém vítězství nebo úspěchu se do dalších zápasů nastupuje v lepším nastavení mysli. To však neznamená, že budeme „zevlit na hrušce“, to by byla chyba. Před námi je zanedlouho vrchol sezóny a já budu moc rád, pokud si holky dokáží vzpomenout, že umí porazit i papírově silnější týmy „TEĎ A TADY :).“ Pak se může stát cokoliv...“
„Na závěr patří poděkování všem rodičům, neuvěřitelným bubeníkům a všem skalním příznivcům Ostravy, kteří nám věřili a hnali nás dopředu…“
Autor: Radek Karnufek