Na postu smečařky bude v TJ Ostrava nastupovat také Aneta Bauerová. Během letošní sezony oslaví svou plnoletost, přesto však už jezdí na krásné motorce.
Přezdívka v týmu: Enží
Hned na úvod Anet prozradila, že neví, zda má svou přezdívku vlastně považovat za přezdívku, ale pár lidí ji takto říká. Nemá jedno jediné oblíbené jídlo, ale tasty cheese z Mekáče má ráda.
Kam bys vyrazila na svou vysněnou dovolenou? „Kamkoliv, kde jsem ještě nebyla.“
Na tréninky chodí obvykle včas, pokud mešká, obvykle za to může městská doprava.
Na co jsi ve svém životě nejvíce pyšná? „Na to, že nejsem jako ostatní, a i když jsem introvert, ráda vyčnívám.“
Řídí se radou „nezáleží na tom, co si myslí ostatní, žij si život, jak chceš“.
Jak má podle tebe vypadat perfektní rande? „Asi je mi to jedno, hlavně nesmí být nudné.“
Co nejbláznivějšího jsi kdy udělala? „Dělám tolik blbostí, že tohle je pro mě zbytečná otázka.“
Máš nějaký otravný zlozvyk? „V poslední době mluvím v mužském rodu, nejdříve to bylo ze srandy, ale teď si to někdy ani neuvědomuji, a dokonce se mi povedlo nakazit i další lidi.“
Trávíš hodně času na sociálních sítích? „Obecně si myslím, že jsem ten typ člověka, který není moc závislý, bohužel statistika v telefonu říká něco jiného.“
Třemi slovy by se Anet popsala jako hodná, zábavná a tvrdohlavá a dodává „no, i když se to možná nezdá“. Další zajímavost, kterou Anet prozradila je, že vlastní ještěrku agamu vousatou a nově si pár měsíců zpět adoptovala pejska.
Máš nějaký oblíbený film či seriál? „Určitě Avatar a Vetřelec vs. predátor, to jsou moje srdcovky.“
Jak vypadá muž tvých snů? „Zhruba jako polský volejbalista Tomasz Fornal.“
Je něco, z čeho máš strach? „Z pavouků, nadpřirozených bytostí, hloubky ve vodě a školy“, směje se.
Kde se vidíš za takových deset let? „Já si nechci vysnít něco, co by se potom nestalo, takže nemám představu a nechávám vše samo plynout.“
Máš nějaký vzor? Pokud ano, kdo to je? „Tomasz Fornal.“
Utrácíš ráda, nebo spíše šetříš? „Někdy mám období, kdy spíše šetřím no a potom se něco stane a zase spíše utrácím, takže vlastně obojí.“
Autor: Radek Karnufek