Mladá blokařka ELEN JEDLIČKOVÁ (15) už hraje v týmu žen TJ Ostrava a říká:
Doufám, že geny se brzy projeví
Mezi volejbalistky ji před šesti lety přivedla kamarádka a ukázalo se, že blokařka Elen Jedličková patří к talentům pod vysokou sítí. Šestnácté narozeniny oslaví 1. prosince, ale vloni už sbírala zkušenosti v extralize žen, teď je součástí základní sestavy TJ Ostrava.
„Je to pro mě něco nepopsatelného, v životě jsem nic takového nezažila. Jsem ráda, že můžu hrát a děkuji za velkou zkušenost," svěřila se 190 centimetrů vysoká juniorská reprezentantka, která v pěti zápasech extraligy žen uhrála celkem 47 bodů.
Váš otec Zbyněk Jedlička byl vynikající blokař extraligového VK Ostrava. Volejbal byl pro vás asi jasná volba...
Taťka mě к tomu nenutil. Do doby, než jsem začala hrát, se u nás doma o volejbale nemluvilo. Věděla jsem, žé ho hrál a ten sport existuje, ale nějak jsem nebrala, že bych ho mohla dělat.
Kdo vás tedy к němu přivedl?
Prošla jsem si hodně sportů,dělala jsem basketbal, aerobik, badminton, atletiku. Pakza mnou ve škole přišla spolužačka s tím, jestli bych nechtěla zkusit volejbal, který ona hraje a že bych na to byladobrá. Přišla jsem na pár tréninků a trenérka mě vzala. Tak to začalo, bylo mi tehdy devět let.
Čím si vás hra přes vysokou síť získala?
Kolektivem. Tím, že jsme si všichni pomáhali dohromady, líbí se mi, jak spolu komunikujeme. A hodně velké plus je, že mi doma taťka s mamkou můžou poradit.
Oba rodiče sledují vaše zápasy. Slyšíte častěji slova chvály, nebo víc kritizují?
Kritika musí být, protože určitě nejsem jedna z nejlepších hráček. Taťka mi radí, co mám dělat, jak zlepšit servis nebo dát ruce přes při blokování a podobně, protože má velké zkušenosti, extraligu hrál dlouho. Doufám, že geny se brzy projeví, (směje se). Ale i chválí, třeba po prvním zápase proti KP Brno říkal, že šest bloků je fakt liga.
Starší spoluhráčky vás mezi sebe přijaly bez problémů?
Bylo to pro ně nové, poprvé měly v týmu tak mladou hráčku. Přišly jsme s Anet Bauerovou, ona měla patnáct a já čtrnáct, takže to byl pro nás opravdu velký skok. Holky nás přijaly hodně dobře, až jsme se obě divily. Brzy jsme se daly dokupy a hrály. Letos mi holky na hřišti moc pomáhají a povzbuzují mě, je to fakt skvělé.
Vedle volejbalu studujete. Dá se to skloubit?
Nebudu lhát, je to náročné. Jsem v prváku na sportovním gymplu a nedělám nic jiného, než se učím a trénuji. Ale nechci přijít o tuhle možnost, takže musím, volejbal nemůžu hrát až do smrti.
Mám z ní radost, říká o dceři bývalý blokař Zbyněk Jedlička
Dlouhou řadu sezon patřil к oporám extraligového týmu volejbalistu VK Ostrava, teď bývalý blokař Zbyněk Jedlička z tribuny sleduje na palubovce, jak v jeho stopách pokračuje šestnáctiletá dcera Elen.
„Mám z ní radost. Dva roky se v mládežnických soutěžích téměř nehrálo, takže když to vezmu zjednodušeně, skoro ze starších žaček skočila do žen. Je mladá, nějaké chyby tam budou, každý si tím musí projít, ale myslím, že začátek chytila docela dobře," hrdě říká otec.
Elen Jedličková nastupuje na stejném postu jako kdysi on, ale na rozdíl od něj dává na hřišti najevo své emoce. „Takový jsem nebýval. Má větší temperament než já, pro hru je to určitě dobře, protože se dokáže odvázat a nabudit na výkon. Myslím, že i to jí hodně pomáhá," míní Zbyněk Jedlička, sedmačtyřicetiletý český mistr z roku 2006.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník