Z nemocnice spěchá na volejbal a bere si kvůli němu i dovolenou. Lékařka a reprezentační blokařka Iva Nachmilnerová ví, proč je TJ Ostrava v tabulce třetí:
Hrajeme týmově, a když se nedaří jedné, tak jí druhá pomůže.
Svlékne bílý plášť a spěchá za spoluhráčkami do haly. Čtyři roky neuroložka Iva Nachmilnerová zvládá práci lékařky a vrcholový volejbal. Je oporou extraligové TJ Ostrava i české reprezentace, kvůli které si devětadvacetiletá blokařka v létě vzala v porubské fakultní nemocnici dovolenou a pak neplacené volno.V sobotním zápase proti Dukle Liberec 191 centimetrů vysoká hráčka nastoupila po náročné noční službě a k výhře svého týmu přispěla třinácti body. Celkem jich v devíti zápasech této sezony, z nichž sedm bylo vítězných, už vybojovala 83.
Váš program je pořádně nabitý. Nejste z toho unavená?
Speciálně dnes ano, domů jsem přišla dopoledne a spala asi jen dvě hodiny. V podstatě poslední dva roky jedu v kuse - práce a volejbal dohromady, pak reprezentační pauza, kdy mám jenom volejbal. Energií úplně nehýřím a snažím se ji čerpat, kde to jen jde.
Prozradíte, čím si dobíjíte baterky?
Výkony mladých spoluhráček, které se ocitnou v zápase na hřišti a daří se jim, a také tím, jaké na každém tréninku dělají pokroky. To mě momentálně nabíjí. Vidím, že má smysl to ještě dělat dál, i když jsem v týmu nejstarší.
Libereckou Duklu, která je nováček extraligy, jste v sobotu doma porazily 3:1. Bylo těžké připravit se na neznámé soupeřky?
Není to tak úplně pravda, některé holky samozřejmě známe, dokonce teď jsme byly celé léto s Veronikou Dostálovou a Káčou Kohoutovou v reprezentaci. Hru soupeřek jsme viděly na videu a díky trenérovi na ně byly takticky připraveny. Samozřejmě to byl první vzájemný zápas a mohl dopadnout jakkoliv, proto jsme moc rády, že se nám to takhle doma povedlo.
Určitě vás těší, že v tabulce je Ostrava třetí a na vedoucí Prostějov i druhou Olomouc ztrácí pouze bod.
Musím přiznat, že na to, jak se v létě obměnil náš kádr a máme teď mladé spoluhráčky, před kterými smekám, jak v zápase proti Liberci dokázaly pomoct, jsem i překvapená, že si držíme tuhle pozici. Hrajeme týmově a to je to, co se tady v Ostravě vždycky tradovalo. Nejde hrát na jednoho dva lidi, umět musejí všechny, a když se nedaří jedné, tak jí druhá pomůže. Musíme být ale pokorné a vytrvale pracovat dál, protože je ještě spousta věcí, které potřebujeme zlepšit.
Čeká vás evropský Challenge Cup. Utkáte se v něm s chorvatským Osijekem, který o svém postupu z 1. kola nad rakouským Schwechatem rozhodl ve zlatém setu 16:14. První zápas hrajete 13. prosince u něj. Jste spokojeni se soupeřem?
Vídeň byla blíž. (směje se) Komplikace to trošku je, v práci si musím vzít zase volno, abych mohla jet.
Blíží se Vánoce, které jsou svátky klidu a pohody. Je šance, že budete mít konečně trochu volna?
Nějaké služby v nemocnici mám i mezi svátky. Zbytek své dovolené teď vyčerpám na evropský pohár a ještě si musím kvůli tomu pár dní i nadpracovat, ale s tím jsem počítala.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník