Reprezentační smečařka Marie Toufarová má s KP Brno zlato v kategoriích žaček, kadetek i juniorek. V TJ Ostrava získala „ženské" stříbro v Českém poháru a prozradila:
První medaile je krásná, ale i druhá udělá radost
Byla první volejbalistkou, která si ve finále Českého poháru sáhla v olomoucké hale na míč. A když po podání smečařky Marie Toufarové míč orazítkoval palubovku mezi soupeřkami, Ostrava vedla nad Prostějovem 1:0.
„Chtěla jsem samozřejmě dát eso, ale hlavně jsem nechtěla zkazit, to by mi bylo samotné nepříjemné. Tím prvním bodem tak byl zápas pro nás mnohem příjemnější, než kdyby ho získaly soupeřky, a udělaly hned sérii dalších," usmála se třiadvacetiletá Toufarová.
„Nervozita tam trošku byla, ale když rozhodčí na začátku pískli, tak už jsem nervózní nebyla. Věděla jsem, že to bude dobré, hrou se budeme společně bavit, a když se to jedné nevydaří, druhá ji podrží, a takhle se to bude míchat, protože budeme hrát všechny společně," vzpomínala 182 centimetrů vysoká reprezentantka na své pocity ve vyrovnaném zápase, který Ostrava nakonec minulou středu prohrála 0:3.
Finále Českého poháru jste hrála poprvé. Užila jste si ho?
Strašně moc. Na hřišti i na lavičce z každého prostě vyzařovala energie, síla a týmový duch. Všichni do toho šli opravdu naplno, nikdo tam nevynechal jediný balon, na všech byla vidět obrovská radost. Prostějov také bojoval neuvěřitelně, ale u nás to bylo víc srdcem.
V prvním setu jste nad Prostějovem, který má v kádru řadu českých i zahraničních reprezentantek a zkušenosti z Ligy mistrů, vedly. Čekaly jste to?
Soupeřky byly také nervózní, právě tím prvním servisem bylo vidět, že si nevěří a nejsou stoprocentní. Toho jsme pak využily.
Měly jste dokonce setbol, ale neproměnily ho a nakonec úvodní sadu prohrály 25:27. To byjo asi velké zklamání...
Vedly jsme o dva body, ale Prostějov v koncovce ukázal své kvality a s posledním servisem Vargas, který k nám přepadl přes pásku, měl i trochu štěstí. Líbilo se mi, že jsme to nevzdaly a nesklopily hlavy, ale šly i do druhého. Chtěly jsme ho urvat, protože ve finále Českého poháru není člověk každý rok, pro velkou většinu z nás to bylo úplně poprvé.
Teprve šestnáctiletá Melissa Vargas byla hlavní postavou finále. Bez kubánské univerzálky, která v zápase uhrála 28 bodů, byste měly šanci daleko větší.
Prostějov je dobrý, ale jeho hra na ní stála hodně. Párkrát se nám útok Vargas podařilo na bloku nadrazit, ale když potřebovala, balon opravdu složila. Z toho, že nám to dala třeba dvakrát po sobě do třímetrovky a my si na to ani nesáhly, jsme si ale nemohly dělat hlavu. Už v tom věku je to hráčka jiných parametrů a kvalit.
Vedly jste i ve druhé sadě, ale ani tu se vám nepodařilo získat, finále jste ale nakonec prohrály 0:3 (-25, -23, -17).
Zápas pro nás nebyl jednoduchý, i když jsme Prostějov v prvním kole extraligy porazily 3:2, je pořád favorit. Zvlášť po posledním zápase, ve kterém jsme s ním pár dnů předtím doma prohrály 0:3 mnohem jednoznačněji, z nás neměl strach. Finále mohlo skončit 0:3 s desítkami, ale využily jsme toho, že nebyl tak suverénní, a nalomily ho. Ale když už jsme byly tak blízko, neříkám k výhře v celém zápase, ale v setu, tak to i zamrzí, že jsme ho neurvaly. Pak by ten vývoj byl zase jiný, mohlo to být ještě trošku napínavější.
Takže stříbrem jste zklamané?
Ne, druhým místem jsme nadšené, je to neuvěřitelné. Ve všech kategoriích - žákyně, kadetky, juniorky - jsem měla zlato s Královým Polem, ale po tom, co jsem vloni v létě odešla z Brna, mám první medaili mezi ženami, z Českého poháru s Ostravou. Sezona ale pokračuje, zatím se vyvíjí dobře, tak uvidíme, jak to půjde dál.První medaile je vždycky krásná, ale i ta druhá udělá radost.
Už jste ji stihly oslavit?
S holkami jsme si přiťukly šampaňským a trochu jsme to oslavily i s fanoušky. Trenér to věděl a další den nám upravil program až na odpoledne, takže ve čtvrtek jsme šly regenerovat a do posilovny. Navíc jsme pak měly volný víkend. Kdybychom hrály hned v sobotu, bylo by to jiné.
V minulé sezoně jste měla premiéru v české reprezentaci. Po finále by si vás mohl všimnout i její nový trenér, Němec Alexander Waibl...
Teď mi jde o sezonu v klubu, kde chci hrát dobře, abych i sama cítila, že se mi to daří a pomáhám týmu. Body nejsou pro mě, ale pro celý tým. Jestli si mě všimne trenér národního týmu, tak to budu jenom ráda, ale není to můj cíl.
Na pohár teď musíte zapomenout, v extralize vás už dnes od 18 hodin doma čeká utkání 4. kola nadstavby s Olomoucí. Můžeme se těšit na stejný výkon jako ve finále?
Potvrdilo se, že když všechny spolu hrajeme týmově, tak nám to hrozně pomáhá, protože jsme kolektiv založený na spolupráci. Finále nám ukázalo i naše kvality - když hrajeme dobře a každá do toho dá všechno, tak jsme schopné hrát s kýmkoliv, i s takovým favorizovaným soupeřem, jako je Prostějov. Olomouc je také dobrý tým, takže to nebude jednoduchý zápas, ale my jdeme nahoru a doufám, že ještě půjdeme a vidět to bude hned s Olomoucí.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník