Tak nabitý program české volejbalistky předtím nikdy nezažily. První sraz měly na začátku května a kromě týdne volna v červenci se rozešly až koncem září po evropském šampionátu v Baku, kde skončily dvanácté.
„Včetně přípravy jsme celkem sehráli osmatřicet zápasů, což je víc než za rok v extralize. A také osmnáctkrát letěli, bylo to náročné,“ připomenul trenér reprezentace Zdeněk Pommer, že tým absolvoval kvalifikační turnaj ve Varšavě o postup na MS 2018 (2. místo), pak turnaje World Grand Prix v Peru, Portoriku, Kanadě (4.) a jeho Final Four v Ostravě (4.) i baráž v Nizozemsku o světový šampionát (nepostupové 4. místo).
Tečkou byl evropský šampionát, kde Češky od senzačního postupu do čtvrtfinále dělil jediný set. Nad Běloruskem vedly 2:0, ale nakonec prohrály 2:3. Už to s odstupem dvou týdnů přebolelo?
Bylo to obrovské zklamání, protože jsme hráli dobře a měli formu. Povedl se nám vstup do utkání, kdy jsme soupeře tlačili, nicméně pak jsme ho nechali nadechnout. Takový zápas bolí hodně dlouho.
Kolikrát jste si ho od té doby přehrával v hlavě?
Spíš některé momenty, podíval jsem se na nějaké věci na videu. Bolelo to, ale myslím si, že úkol byl splněný. Základní cíl – postoupit ze skupiny smrti, kde byly Srbky a Holanďanky, se kterými jsme dva dny předtím sehráli dobrý zápas – se nám podařil. Oba mančafty potvrdily, že jsou úplně někde jinde, a po právu braly na Evropě zlato a stříbro.
Považujete sezonu se čtyřmi vrcholy za úspěšnou, nebo neúspěšnou?
Hodnotil bych to pozitivně. Měli jsme výborný vstup do první kvalifikace o svět, podařilo se nám zahrát velmi kvalitní zápasy ve World Grand Prix, která byla extrémní a místo dvou turnajů jako doposud jsme, včetně Final Four, hráli čtyři a strašně moc cestovali, stejně jako na mistrovství Evropy v Ázerbájdžánu. Nebylo to lehké, ale hráčky to zvládly bravurně a za to je musím pochválit.
Hlavním trenérem reprezentace žen jste první rok. Co pro vás bylo nejtěžší?
Myslím si, že pro všechny to byla obrovská škola. Každý, kdo se zúčastnil, načerpal strašně moc zkušeností, včetně mě. Na druhé straně to nebylo lehké skloubit, protože některé hráčky vynechávaly nějaké akce, jiné se vracely po zranění a udržet náladu v týmu po dobu pěti měsíců není jednoduché.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezsky.denik.cz
Foto: DENÍK / Lukáš Kaboň