Při vrcholovém volejbale dokázala vystudovat medicínu v Olomouci i pracovat jako lékařka ve Fakultní nemocnici v Ostravě. Radovala se z úspěchů v české extralize, zahrála si evropské poháry, s reprezentací procestovala kus světa. Na jaře 2018 blokařka Iva Nachmilnerová získala s TJ Ostrava bronzovou medaili a pak ukončila kariéru.
„Za ten rok jsem toho stihla strašně moc,“ usmívá se sympatická sportovkyně. „Vdala jsem se, 26. května se narodil syn Ládík a týden před porodem jsem ještě zvládla atestaci z neurologie, abych se pak mohla věnovat už jen rodině,“ vyjmenovává největší letošní události ve svém životě. Jednu vynechala – v srpnu se v TJ Ostrava jako Iva Kalusková vrátila znovu pod vysokou síť.
„Mám štěstí na lidi. Trenér Jiří Teplý v Olomouci mi nastavil takové podmínky, že jsem mohla studovat i hrát volejbal. V Ostravě mi trenér Zdeněk Pommer ukázal, že to jde i se službami v nemocnici a dítětem. A teď manželova maminka, která hlídá, když máme tréninky nebo zápasy. Moji rodiče jsou daleko, ale když není kdo, přijedou do Hlučína hlídat i ze Zašové,“ váží si pomoci celé rodiny v čele s manželem Ladislavem.
„V mládí hodně sportoval, hrál fotbal a později volejbal, který si občas jde pro radost zahrát s kamarády i teď, kdy je pracovně hodně vytížený. Právě on mě nejvíc podporoval, abych se tři měsíce po porodu vrátila zpátky, já už s tím nepočítala,“ pochvaluje si své zázemí. „Ale první tréninky byly v srpnu hodně bolestivé.“
Se svými nejbližšími si chce užít letošní svátky. „Vánoce mám moc ráda, a když jsem byla malá, měla jsem z toho těšení vždycky horečku. Doteď si ze mě celá rodina dělá srandu,“ vrací se do dětství. „Ráno jsme si vždycky dávali mamčinu vánočku. Pak bylo zlaté prasátko, to se nic nejedlo, a s neteřemi a synovci jsme hráli koledy. A vždycky jsme šli za babičkou a dědou na hřbitov a do kostela v Zašové pro Betlémské světlo,“ vzpomíná.
Letos má další důvod k radosti. „Když jsem byla ještě v práci, na Štědrý večer jsem většinou sloužila v nemocnici a pak jela do Zašové. Teď budu doma, jsou to naše první Váno᠆ce ve třech.“ Stráví je v Hlučíně. „Určitě půjdeme na hřbitov za manželovým otcem a večeřet budeme s jeho maminkou,“ přibližuje zítřejší program.
Menu? Bramborový salát a kapr. „Toho řeší manžel, já bych ho asi zabít nedokázala. V práci jsem sice na jednotce intenzivní péče občas nějaký zákrok udělala, ale myslím si, že kapr je chlapská záležitost,“ tvrdí.
Největší problém byly dárky. „Vždycky mám nakoupeno docela dopředu, ale letos to bylo na poslední chvíli. Nechtěla jsem syna tahat mezi milion lidí v nákupních cen᠆trech, takže jsem všechno objednávala po internetu,“ prozrazuje, jak situaci vyřešila.
Co nadělí Ježíšek nejmladšímu členovi rodiny? „Je malý a ještě z toho nemá rozum, ale dostane spoustu věcí. Asi nejlepší dárek pro Ládíka bude škubat balicí papír. Moc se na to těšíme a uvidíme, jak zareaguje na vánoční stromeček. Na Mikuláše s čertem, které dělaly naše neteře a synovci, koukal nadšeně,“ prozrazuje.
Sama po žádném veledárku netouží. „Spíš jde o moment překvapení, že si někdo uvědomí, co máte rádi a čím vás potěší, to mi na tom přijde hezké. Ani nevím, co bych si přála, mám pocit, že všechno mám. Budu ráda, když Vánoce proběhnou dobře a všichni budeme zdraví.“
Celé svátky plánuje zdokumentovat. „Všechny fotky si vyvolávám, protože se mi líbí, když jsou v albu. Za ten půlrok už máme jedno pro tři sta fotek plné. Jsem prostě šílená prvomatka, která prožívá každý Ládíkův prd,“ líčí svůj nový koníček. Věnovat se mu bude i v Zašové, kam se mladá rodina vydá na Boží hod. „A pak se budeme vracet na trénink,“ připomíná, že volejbalové povinnosti nepočkají.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: https://moravskoslezsky.denik.cz
