Na jaře 2012 vyvedl volejbalistky TJ Ostrava z baráže a od té doby se každou sezonu zlepšily o dvě místa. V novém roce si trenér Zdeněk Pommer přeje hodně bodů a říká:
První krok se povedl. Teď to nesmíme pokazit
V minulé sezoně se staly černým koněm extraligy a obsadily čtvrté místo, v té současné si volejbalistky TJ Ostrava zvykají na roli favorita. Po třinácti kolech základní části jsou s jedenácti výhrami a jedinou porážkou, kterou inkasovaly v Prostějově od sedminásobných českých mistryň, v tabulce druhé. "Jsem moc rád za to, kde jsme. Je to důsledek práce celého týmu a party, která se tady vytvořila. Proti minulé sezoně jsme trošku obměnili kádr a ukazuje se, že to byl dobrý tah," vysvětlil ostravský zázrak jednačtyřicetiletý trenér Zdeněk Pommer mladší, který v minulosti vedl extraligové ženy Slavie Praha, ligové muže Dobřichovic i Aera Odolena Voda a byl asistentem u extraligových volejbalistů Opavy. K současnému družstvu přišel před čtyřmi roky.
Co se změnilo od prosince 2011, kdy jste neúspěšný ostravský tým převzal?
To nevím, musíte se zeptat manažera Miloše Matuly, který má srovnáni. Já po hráčkách požaduji, aby byly pracovité, každá znala svoji roli a všichni jsme šli za jednim cílem - dopadnout co nejlépe v tabulce. Tak to bylo od prvních chvil. Nemá cenu trénovat na nějaké sedmé osmé místo, vždycky musí mít hráči vysoké cíle, aby něco dokázali.
Po baráži jste řekl, že je to běh na dlouhou trať. Už se Ostrava blíži k cíli?
To si nemyslím, ale už uběhl nějaký čas, máme systém, který funguje, a je vidět, že hráčky pracuji. Není to jenom o trénováni ale i trochu o alchymii družstva, motivaci, nastaveni řádu a také o získáni sebevědomí. Když jsem přišel a hrála se baráž, tak to nebyl moc sebevědomý mančaft. Trvalo nějakou dobu, než se to zlepšilo, holky si vic věří, makají, táhnou za jeden provaz, parta se potvrdila výhrami. Vždycky to ale bude běh na dlouhou trať, protože kádr se mění.
Po každé sezoně Ostravu dřív hodně hráček opouštělo, teď je to naopak, za poslední tři roky ji posílily zkušené volejbalistky Iva Nachmilnerová, Kamila Červenková (Spáčilová), sestry Helena a Petra Kojdovy i reprezentantka Marie Toufarová. Víte, co je lákalo změnit dres?
Je přirozené, že vám hráčky přetáhne jiný klub nebo jdou někam studovat, ale v tuhle chvíli se odcházeni za lepšími podmínkami u nás omezilo. Za to jsem rád, z pohledu dlouhodobější a koncepční práce není dobré každý rok měnit dvanáct lidí. Jsem spokojený s tím, jak holky, které tady jsou déle, výkonnostně rostou, a nové sem chtěly přijít. Ač nejsme z ekonomického hlediska nejsilnějši klub jako Prostějov, spíš jsme takový střední nebo dokonce nižší rozpočtový tým, pro hráčky to není úplně největši priorita a to je dobře. Ukazuje to totiž tu prácí a partu všech lidí, kteří volejbal dělají. Když se vám podaří udržet pár skvělých hráček a mít svoji základnu, kterou doplňujete o juniorky, je to cesta, jak se dá konkurovat velkým klubům, které si hráče koupí. Musím poděkovat vedení TJ Ostrava, že nám vytvořilo takové podmínky a prostor pro práci.
Od záchrany extraligy na jaře 2012 se tým každý rok posunul o dvě místa výš, naposledy byl čtvrtý. Může tato hezká tradice pokračovat medailí?
Pro mančaft je to obrovská motivace, přeji mu to a udělám všechno pro to, abychom to zmákli. V minulém ročníku extraligy jsme zvládli čtvrtfinále s KP Brno, ale pak nám trochu utekl závěr play-off s Frýdkem, který měl kvalitní tým a nabitou sestavu se spoustou zahraničních hráček. Série o třetí místo také nebyla typická, jen na dva zápasy, a tam už to potom jde hrozně rychle, přesto si myslím, že jsme mohli kousat víc. Z každého takového utkání se musíme poučit a připravit se na klíčové období.
Mohlo by se to tedy podařit?
Vůbec bych nebyl proti (smích). Teď je to ale strašně moc předčasné a my nesmíme zaspat v klíčových momentech, které nás čekají v novém roce - dohrát základní část a v nadstavbě získat co nejlepší pozici do play-off. Máme teď důkaz, že jsme na dobré cestě, ale znovu opakuji, že ta je dlouhá. Myslím, že to zase bude bitva.
Dřív jste byli zvyklí dívat se ze spodní části tabulky soupeřům na záda, teď nahánějí oni vás. To je určitě příjemná změna...
Je to ošemetné. Když jste dole, tak chcete předběhnout ty, kteří jsou nad vámi, zkoušíte je přehrát a můžete víc riskovat. Pohled shora je jiný a ten se všichni musíme naučit. Myslím, že tenhle mančaft má v sobě obrovský potenciál, a když to zmákneme, můžeme se dostat daleko.
Znamená to, že si zvykáte na roli favorita?
Ano. Už musíme v podstatě potvrzovat nějaké zápasy, které jsou jednoznačné. Nejlepší je vždycky porážet ty, kteří jsou v tabulce kolem vás, s tím jsme do toho vždycky šli. Pak, když se vám podaří porazit někoho ze silných, jako nám v prvním kole Prostějov, je to taková třešnička na dortu.
Nevydržíte sedět na lavičce, všechna utkání dost prožíváte. Jste „bláznivý" trenér, jak vás nazvali někteří fanoušci soupeřů?
Trenér by měl působit emočně i při zápase a svoji hranici si určí sám. Takže máte nějakého kyselého „prdeláka", na kterém vůbec nepoznáte, že se hraje volejbal. No a pak máte takovou skupinu raplíků, do které možná patřím i já tím, že to hodně prožívám. Myslím, že to patři ke sportu a správná míra emocí mančaft posune.
Kolik karet jste za svůj bouřlivý projev u hřiště od rozhodčích už dostal?
Hodně. Naštěstí to nepočítám, ale počítá to naše libero, které má na starosti klubovot pínu a vždycky mi oznámí, za kolik to mám. Žlutá karta je tušim za stovku. A červená? To si radši ani nepamatuji (směje se). Ale to platím rád.
Byl jste stejný i jako hráč?
Jo, ale menší než teď (smích). Chci viděl emoce i na hráčkách. Může se někdy nedařit, ale vždycky to musí skončit tím, že jsou celek a jdou k sobě. Jsou chvile, kdy to člověk musí vzít na hřišti na sebe. zařvat si o balon, komunikovat, a nejenom hrát a mlčet. Musí prostě projevit nějakou emoci, kterou ti ostatní rozpoznají, a to si myslím, že družstvu pomůže.
Jste z volejbalové rodiny, váš otec Zdeněk Pommer se s jedenácti mistrovskými tituly v extralize mužů stal trenérskou legendou. Sleduje vaši kariéru?
Tabulku extraligy žen sleduje. Byl se letos v Praze podívat na náš zápas s Olympem a myslím, že je rád, že se Ostravě daří.
Radíte se s ním někdy?
Občas spolu jdeme na pivo, bavíme se i o volejbale, ale tak úplně nezávisle. Ví, že jsme teď na tom docela dobře, a drží nám palce.
O půlnoci začne rok 2016. Dáte si do něj nějaké předsevzetí?
Ano, mít spoustu bodů. Máme dobře nakročeno a musíme v tom vydržet. V novém roce nás čekají těžké zápasy - začínáme na Olympu, pak hrajeme s KP Brno a Olomouci, to jsou silní soupeří. Kolotoč se začíná znovu rozjíždět a náš cíl je jít do nadstavby z první čtyřky. Tým se přesvědčil o tom, že jdeme správnou cestou, ale opravdu jsme na začátku. Blíží se krizové momenty - nadstavba, kde budou čtyři vyrovnané mančafty, a nevyzpytatelné play-off. Pokud chceme uspět celkově, musíme tyhle kroky zmáknout. První, když jsme dobře naskočili do sezony, se nám povedl úplně jednoznačně. Teď to nesmíme pokazit, naopak nás to musí nakopnout, je to olej do našeho motoru.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník