Sedmnáctého ledna oslavila teprve šestnácté narozeniny, přesto už nastupuje kromě juniorského týmu také v ženské extralize v celku TJ Ostrava. Řeč je o mladé, 182 cm vysoké, volejbalistce Nele Jasečkové. Sportování má nepochybně v genech, její tatínek není nikdo jiný, než známý slovenský hokejový reprezentant Stanislav Jasečko (vítěz tří zlatých medailí ze slovenské nejvyšší soutěže a stříbrný medailista z mistrovství světa v roce 2000, účastník legendárního hokejového turnaje na ZOH v Naganu v roce 1998). „Táta je můj velký vzor, jednou bych chtěla dokázat něco takového, jako on.“ Také maminka sportovala, věnovala se do svých 17 let volejbalu a byla chvíli v reprezentaci. Nela Jasečková se narodila sice v Českých Budějovicích, rodinu má ale především na Slovensku a doma příliš času nestrávila. “Kvůli tátovi jsme dost často byli pryč, třeba v Německu, na Slovensku nebo v Itálii.“ Nutno zmínit, že Stanislav Jasečko během své bohaté kariéry navštívil řadu měst, v hokeji nastupoval za Košice, rodnou Spišskou Noou Ves, Grand Rapids (USA), České Budějovice, Třinec, Vítkovice, Plzeň, hrál také ve Finsku, Švédsku, Rusku, Dánsku, Německu a jinde.
Jak ses dostala k volejbalu?
„Volejbal jsem začala hrát v šesti letech na Hlincově hoře, nedaleko Českých Budějovic. Zpočátku mě to moc nebavilo, postupem času mě to ale začalo bavit čím dál více, a tak jsem u toho už zůstala“, líčí Nela Jasečková své volejbalové začátky.
Proč právě angažmá v Ostravě?
„Měla jsem jít do Liberce, ale trenér Pommer mě po ME v Maďarsku kontaktoval s nabídkou, jestli bych nechtěla jít do Ostravy hrát za ženy. Prvně jsem si řekla, zda-li to není moc brzy v patnácti letech... Nakonec mě přesvědčil a tak jsem šla. Zpočátku to ale bylo těžké, jiné město, jiné prostředí a klub, daleko od rodiny...“
Nyní tedy působí v Ostravě, kde zároveň studuje první ročník oboru gymnázium se sportovní přípravou na Sportovním gymnáziu Dany a Emila Zátopkových. Skloubit studium s vrcholovým sportem není snadné, jak to zvládáš?
„Od druhého pololetí mám naštěstí plný individuální plán, takže se to skloubit dá.“
Vzdálenost Ostrava – České Budějovice je nějakých necelých 400 kilometrů, kromě náročného programu žen také nastupuješ za juniorky, dostaneš se vůbec domů během sezony?
„Tak jednou za měsíc domů přijedu, pokud to trenér dovolí a dá mi třeba možnost pozdějšího příjezdu do Ostravy. Mamka se jezdí dívat na utkání, když hrajeme někde blíže a vezme mě domů. Teď se ale blíží play off, takže myslím, že se momentálně domů delší dobu nedostanu.“
Jak těžké je hrát juniorskou a zároveň ženskou extraligu?
„Pokud hrají ženy a juniorky zároveň, musím upřednostnit ženy, snad pouze jednou jsem byla na celém turnaji juniorek. V soboty totiž hrají ženy a Pompe nás nepustí. Když můžu jet alespoň v neděli, užívám si to. Mohu hrát celý zápas, pokud se mi teda daří“, směje se Nela Jasečková a dodává: „ráda nastupuji za juniorky, cítím se mezi nimi lépe, protože jsou mi věkově blíže.“
Necítíš na sobě určitý tlak ze strany juniorských spoluhráček, když přijedeš na turnaj pomoci týmu? Neříkají ostatní, že přijela „ta, co už hraje extraligu žen“?
„Nemyslím si, že by na mě byl vyvíjen nějaký tlak, ale možná tam je takové to „ona hraje extraligu žen, tak nám musí alespoň trochu pomoci“.
Jaký je tvůj cíl pro letošní sezonu?
„V ženách je cíl velký a doufám, že se nám podaří medaile, na kterou celou sezonu dřeme. V juniorkách bychom se chtěli umístit také vysoko a uvidíme, snad se nám to podaří.“
Nezbývá, než Nele popřát hodně zdraví a úspěchů, nejen těch volejbalových, ale také studijních a osobních. Snad to letos na jejím krku na konci sezony zacinká.
Autor: Radek Karnufek