Volejbalistka Kamila Červenková by s Ostravou ráda hrála finále poháru a získala medaili v extralize. O vztahu s asistentem trenéra, který je její sourozenec, říká:
Brácha mi víc zabrat nedává, ale nemám ani protekci
Na tři sezony si ve své kariéře odskočila do Frýdku-Místku, ale i kvůli dojíždění jí to táhlo zpátky domů. Předloni se Kamila Červenková vrátila do Ostravy, kde s volejbalem v dětství začínala. I když má hodně zkušenosti, medaile z extraligy 27leté hráčce, která nastupuje na postu libera, zatím chybí. Ráda by ji získala společně se svým bratrem Lukášem Spáčilem, který u ostravského týmu působí v pozici asistenta trenéra.
„Tuhle situaci jsem zažila už rok předtím, než jsem odešla do Frýdku, takže je to v pohodě," smála se 174 centimetrů vysoká volejbalistka. „Na tréninku mi brácha víc zabrat nedává, ale nemám u něho ani žádnou protekci. Dělám to, co ostatní, a on na všechny dohlíží stejně, už jsme na to zvyklí," svěřila se Kamila, která své rodné příjmení Spáčilová vloni v létě změnila po svatbě na Červenková.
Tři sezony jste bojovala proti bratrovi, teď jste v jednom týmu. Je to pro vás lepší?
Jo, ale bylo by asi horší, kdybychom proti sobě stáli na hřišti, než když on sedí při zápase na trenérské lavici. To jsem ve Frýdku nevnímala, vždycky jsem chtěla vyhrát. V Ostravě se spolu o mém výkonu nebavíme, jenom když něco řekne trenér. Brácha se do toho aktivně nezapojuje, že by někomu něco vyčítal. Během utkání dělá čárky, ale ne nám. Hodnotí soupeře, na náš výkon tam máme statistika (směje se).
V ostravském kádru jste jednou z hráček, které kromě volejbalu chodí i do zaměstnání. Dá se to zvládnout?
Pracuji v jedné makléřské společnosti jako finanční poradce, ale jen na půl úvazku, abych stíhala co nejvíc tréninků. S manželem (hokejista Adam Červenka -pozn. red.) ještě podnikáme, máme firmu na spodní prádlo. Holkám jsme minulý rok dali kalhotky na zápasy, takže se dá říct, že jsme je i trošičku zasponzorovali a mohli tak mít v hale TJ Ostrava reklamu (smích).
Návrat se vám vydařil - vloni družstvo skončilo čtvrté, letos se v základní části extraligy pohybovalo od L do 3. místa, ze kterého jde do nadstavby. Zažila jste už něco podobného?
I sezona dva roky zpátky byla ve Frýdku hodně dobrá. Věřily jsme si, ale s KP Brno jsme nakonec zůstaly před branami čtyřky. Takové vítězné tažení jen se třemi prohrami jako teď v Ostravě jsem však ještě nezažila.
Čím to je, že se Ostravě letos tak daří?
Myslím, že se cítíme dobře celkově, máme dobrý tým i kolektiv a všechno tak nějak funguje. Jsme spokojení, a asi proto nám to jde. V prvním kole nás nakopl vítězný zápas 3:2 doma s Prostějovem a tím to všechno začalo.
Po sobotní prohře doma s Přerovem 0:3 jste ale přišly o druhou příčku po základní části. Po porážce v Prostějově (0:3) a v Praze s Olympem (1:3) byla třetí v sezoně. Tahle ztráta asi musí dost mrzet.
Je to smůla. Nemyslím si, že bychom hrály nějak úplně špatně, ale Přerov byl lepší a hodně se snažil. Chtěl tři body, aby mohl postoupit do horní čtyřky pro nadstavbu a nás prostě nějak přejel. Nakopla ho koncovka prvního setu (z nepříznivého stavu 19:23 ji otočil na 25:23-pozn. red), nás naopak srazila, už jsme se z toho nedokázaly vykopat. Bojovaly jsme asi méně než v minulém kole v Olomouci, kde jsme vyhrály 3:2. Určitě nás to hodně mrzí, protože nám ty body třeba můžou potom chybět v nadstavbě.
Nesrazí vás nějak neúspěch s Přerovem ve druhé třetině extraligy, kterou zahájíte sobotním zápasem v Olomouci?
Věřím, že nás to poučí, abychom zase jely naplno. Určitě nás nakopne k lepším výkonům, abychom trénovaly ještě víc a prohry se nestávaly moc často, i když teď to bude těžké. Hrajeme s první čtyřkou tabulky, kde jsou všechny týmy silné (Prostějov, Olomouc a Přerov - pozn. red.), ale těšíme se na to. Je to lepší, než být ve spodní čtyřce, kde by zápasy nebyly tak kvalitní. Doufám, že nadstavba nás rozehraje do play-off a tam už to bude jízda.
Dnes od 18 hodin vás doma čeká odveta semifinále Českého poháru s KP Brno. První duel jste vyhrály 3:0, takže získat jeden set k postupu bude asi jen formalita.
Udělaly jsme si dobrou pozici, ale zápas chceme vyhrát. Se smečařkou s Péťou Kojdovou si z Frýdku moc dobře pamatujeme sezonu před čtyřmi roky, kdy jsme v semifinále poháru poradily doma Olomouc 3:0 a u ní pak prohrály čtyři sety. Doufám, že se to nebude opakovat. Půjdeme do toho naplno, abychom vyhrály hned první set, a pak už byl průběh zápasu klidný. Finále jsem ještě nikdy nehrála, tak doufám, že se to tentokrát splní.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník
