Smečařka HELENA KOJDOVA získala ve Švýcarsku dvě medaile a teď má pozvánku do české reprezentace. K tomu říká:
Beru to jako poctu. Hodně se těším, budu tam se ségrou.
V české extralize patřila k oporám Frýdku-Místku a Olomouce, v minulé sezoně měla velký podíl na čtvrtém místě volejbalistek TJ Ostrava, odkud se pětadvacetiletá smečařka Helena Kojdová vloni v létě vydala na zkušenou do ciziny.
„Sezona byla skvělá," pochvalovala si své první zahraniční angažmá ve švýcarském TS Volley Dudingen. „V poháru jsme skončily druhé a v lize třetí, tak to máme se ségrou stejné," připomenula Helena, že dvaadvacetiletá Petra Kojdová, která už rok obléká její bývalý ostravský dres s číslem 12, se také raduje ze stříbrné a bronzové medaile. „V Důdingenu jsme měly výborný tým, s holkama jsme si sedly a od začátku se nám dařilo. Po základní části jsme skončily druhé, pak jsme měly trošku takovou krizi, ale dostaly jsme se z toho a aspoň třetí místo jsme si uhrály," vylíčila průběh sezony pod švýcarskou sítí, který byl podobný jako v Ostravě.
Dokážete srovnat úroveň volejbalu v obou zemích?
Zápasy Ostravy jsem sledovala, ale strašně těžko se to srovnává. Ve Švýcarsku je Volero Curych, které hraje Champions League, a s ním bohužel šance není. Dalších pět týmů je vyrovnaných, šestý může vyhrát s druhým nebo naopak, a zápasy jsou těžké. Kdyby se Důdingen utkal s Ostravou? Nedokážu říct, jak by to dopadlo, asi bychom si zahrály hezký a kvalitní volejbal.
Sezonu jste poprvé strávila za hranicemi. Jaké to bylo?
Skvělé, lidé jsou tam na nás moc hodní. Všichni byli šťastní, protože se vyhrávalo, takže se na nás pořád jenom usmívali, bylo to moc fajn.
Zajímají se lidé ve Švýcarsku o volejbal?
Diváci chodí asi stejně jako u nás, někde víc, jinde méně, takže je to podobné. U nás bylo ke konci sezony skoro na každý zápas plno. Lidé chodili a fandili nám, v hale jsme měli vždycky dobrou atmosféru.
V týmu jste byla jediná cizinka?
Ne, máme jich tam dost, kromě mě je tam ještě Chorvatka, Švédka a dvě Američanky. Ve Švýcarsku mají pravidlo, že na hřišti musí být dvě Švýcarky, jinak by nás možná bylo ještě víc.
Jakým jazykem jste se spolu domlouvaly?
Jen anglicky. Samozřejmě že když trenér potřeboval něco říct rychle, tak mluvil německy, ale jinak anglicky. S angličtinou nikdo neměl problémy. Snažím se i o němčinu, ale zatím se mi moc nepodařilo do ní proniknout. Doufám, že příští rok se na mě budou holky snažit víc mluvit německy a snad se to podaří trochu zlepšit..
Znamená to, že dres Důdingenu, kde jste měla smlouvu na jednu sezonu, budete oblékat dál?
Tím, že jsme si s holkama tak sedly, tak jsme chtěly zůstat a povedlo se. Až na dvě menší změny skoro všechny hráčky zůstávají, základ bude stejná šestice. Smlouvu jsem zase o rok prodloužila. Pak se uvidí, co dál se životem.
Letos jste vy i vaše sestra Petra dostaly pozvánku do širšího výběru reprezentace. Bude to vaše premiéra?
Už jsem jednou v širším výběru byla, ale to je hodně dávno. Jsem ráda, že se tam teď potkám s holkama, se kterými jsem se dlouho neviděla, a nějaký čas strávíme spolu. Člověk je sice trošku smutný, že je po dlouhé době doma a nemá žádné volno, ale na druhé straně tam budu se ségrou a na to se taky hodně těším. Beru to jako poctu.
Po roce se potkáte také s trenérem TJ Ostrava Zdeňkem Pommerem, kterého si německý kouč Alexander Waibl vybral za svého asistenta.
Tak na to se také těším, že tam budeme mít známou tvář. O trenéru Waiblovi toho moc nevím, ale můj trenér ve Švýcarsku se s ním dobře zná a hodně spolu o mně komunikovali, takže si myslím, že on má informace perfektní (smích.).
Místo vás přišla vloni v létě do Ostravy Petra a nechala si váš dres s číslem 12. Jak hodnotíte její výkony?
Hraje úplně skvěle, jsem na ni pyšná. Myslím si, že se každý rok zlepšuje a má hodně blízko k tomu, aby se probojovala do užšího výběru nároďáku. Doufám, že až dostuduje, podaří se jí hrát v nějaké kvalitnější lize, než je česká, a uspět i tam.
Sestra vás zatím do všech klubů následovala - z Frenštátu do Frýdku-Místku, pak do Olomouce a Ostravy. Zamíří i do Důdingenu?
Ještě ne. Myslím, že kdyby neměla školu a rozneslo se do světa, žechce opustit Českou republiku, byl by o ni velký zájem. Agenti se o ni začínají prát už teď a příští rok, kdy v klidu dostuduje, se to určitě rozjede. Uvidíme, jak to dopadne. Byla by to moc velká pohádka, kdyby nějaký tým v rámci Evropy chtěl obě Kojdové. Ale bylo by to fajn.
Autor: Marie Rodovská
Zdroj: Moravskoslezský deník